(Diskuzní příspěvek z Fora pražských senátorů k problematice airbnb ze dne 20.7.2020)

„Přeji dobré dopoledne, dámy a pánové a děkuji panu senátoru Hilšerovi za možnost vystoupit na tomto fóru. Jak bylo uvedeno, jsem členem zastupitelstva Prahy 2 (už 10 let) a konkrétní téma příspěvku, které jsem zvolil, je ´Fenomén krátkodobých pronájmů v kontextu prodeje obecních bytů´.

Na první pohled se může zdát, že tato dvě témata spolu až tak nesouvisí, ale z praktické zkušenosti  zastupitele městské části, kde v letech 2014-2018 proběhl masivní výprodej obecních bytů (resp. bytů  v majetku hl. Prahy, svěřených městské části, abychom byli přesní) si dovolím upozornit na určité aspekty, které by v souvislosti s navrhovanými  legislativními opatřeními týkajícími se možnosti regulace krátkodobých pronájmů ze strany městských částí, neměly rovněž uniknout pozornosti.

Cílem mého příspěvku tedy je upozornit na to, že se bavíme o legislativní možnosti regulace krátkodobých pronájmů ze strany městské části, ale stranou by neměl zůstat ani fakt, že může docházet  k tomu, že městská část pro tento druh podnikání de facto sama aktivně vytváří podmínky, pokud pravidla prodeje obecních bytů nejsou řádně a zodpovědně nastavena a tyto byty se stávají předmětem investičních spekulací.

Můžeme se lišit v názoru, jaký objem obecních bytů je pro tu kterou konkrétní městskou část optimální, ať už z hlediska kvalitní sociální a bytové politiky, posílení rozpočtových příjmů z vlastní hospodářské činnosti anebo i možnosti částečně ovlivňovat trh s byty.  Pokud se obec rozhodne nadbytečné byty nabídnout k prodeji, mělo by ovšem tento proces skutečně proběhnout striktně dle zákona o hl. Praze, tedy prodej za cenu v místě a čase obvyklou, přičemž odchylka musí být řádně zdůvodněna. Jenže právě v onom velmi vágním ustanovení o „zdůvodnění“ je určitý kámen úrazu. Nenalhávejme si, že v rámci podbízení se určité skupiny voličů ( v tomto případě obecních nájemníků), případně vyslyšení tlaku různých lobbistických skupin se dá „zdůvodnit“ cokoli a na úrovni samospráv  se nejedná vůbec o až tak neobvyklý jev.  V Praze 2 sehrálo v tomto směru významnou roli zejména lobbistické sdružení obecních nájemníků i tím, že přímo vstoupilo do komunální politiky a jako součást radniční koalice dostalo možnost ovlivňovat nastavení pravidel prodeje obecního majetku, zejména z hlediska poskytnutých slev z ceny obvyklé.

A tady už se opravdu dostáváme k oné souvislosti s fenoménem, který je tématem tohoto fóra. Jsou li pravidla prodeje majetku nastavena tak, že kromě značné slevy z ceny obvyklé, chybí ještě jakékoli protispekulační opatření, bývají levně odkoupené obecní byty poměrně často obratem velmi výhodně přeprodávány za ceny, ze kterých lze celkem snadno dovodit, že se ze strany dalších nabyvatelů jedná o investiční záměr, přičemž krátkodobý pronájem třeba v  lokalitě s výhledem na Pražský Hrad se nepochybně může stát lukrativním turistickým lákadlem.  Dva byty na Masarykově nábřeží  odkoupené nájemníky od městské části za pět resp. osm milionů, obratem prodané za čtrnáct resp. dvacetdva milionů.  Dva byty odkoupené nájemníky od městské části ve Václavské ulici, obratem prodány za dvojnásobek (podle údajů z katastru nemovitostí ruskému podnikateli v realitách). To jsou jen ty nejkřiklavějších příklady z naší městské části. Myslím, že souvislost mezi tím, jak jsou nastavena pravidla prodeje obecních bytů a fenoménem krátkodobých pronájmů, je z těchto případů zřejmá, byť se jedná jen o určitý segment  jejich nabídky. Nicméně obec by rozhodně neměla hrát roli toho, kdo pro tento druh podnikání de facto aktivně vytváří podmínky.

V současném volebním období se radnice Prahy 2 navíc rozhodla rozprodat  v aukcích neobsazené obecních byty  v domech, kde v minulé etapě proběhl prodej stávajícím nájemcům po jednotlivých bytech. Přitom se jedná o nemovitosti, kde se i do  budoucna počítá s podílovým vlastnictvím MČ, protože zde vlastní výnosné nebytové prostory.  A zcela nepochopitelně se tyto volné byty prodávají i v případech , kde se jedná o jednoznačně lukrativní lokality s vysokým předpokladem návratnosti a zhodnocení této investice. Jistě, při transparentním způsobu prodeje v aukcích už se dosahuje reálné tržní ceny, ale zase jsme u nastavených pravidel:  Kupříkladu hned tři byty v tomtéž  domě  v Římské ulici si odkoupí dáma, u které snadno dohledáte, že je majitelkou cestovní kanceláře. A aby nebylo nejmenších pochyb, za jakým účelem, je odkoupila, krátce  po podpisu kupní smlouvy s městskou částí zakládá další společnost s předmětem podnikání „pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor“. Co ještě dodat? Snad jen to, že argumenty, že městská část tímto způsobem de facto nepřímo podporuje právě ten druh podnikání, o kterém se tu dnes bavíme , včetně návrhu na úpravu pravidel prodeje, aby se takovým případům zamezilo, jsou, bohužel,  s železnou pravidelností označovány ze strany konkrétně nejvyšší představitelky radnice Prahy 2 za nepřijatelné„sociální inženýrství“.

Co se týče tématu samotné regulace krátkodobých pronájmů, netroufnu si předjímat, jaký postoj zaujme Praha 2  k navrhovaným legislativním změnám ve smyslu regulace ano či ne (případně do jaké míry), a to vzhledem k dosavadní absenci jakékoli  věcné diskuze k tomuto tématu v rámci samosprávy. Přestože se jedná o jev, který často ztrpčuje život i nemalé části obyvatel Prahy 2. Tohle téma se vždy vynoří pouze okrajově právě v souvislosti se zmíněným způsobem prodeje obecních bytů“.